Bivojova heraldika

Tvrz a zámek ve Lnářích

Jan Kurz, Vladimír Červenka a Libor Kovář

Otištěno v Signum historie 2006

Zpět

Průčelí Lnářského zámku.
Foto Stanislav Pravda.

Lnáře se nacházejí asi 100 km jihozápadně od Prahy, na hlavní silnici E 49 z Plzně do Českých Budějovic, v centru staré rybníkářské oblasti. Nejstarší rybníky jsou zde již od dob Karla IV.

Jde o dva historické objekty stojící vedle sebe. Původní gotickou, renesančně přestavěnou tvrz a barokní zámek.

První zpráva o Lnářích je z roku 1318, kdy je v listinách uváděn Habart ze Lnář.

Bohuslav Balbín (český historik, 1621 - 1688) ale tvrdí, že nejstarší držitelé Lnář měli v erbu klíč. Skutečně relace komorníkova z roku 1568 vypravuje, že byl "nad mostem nad vraty ve zdi vytesán erb z kamene po starodávnu, a v témž erbu v poli byl vytesán klíč jeden šikem přes pole, ale textu a léta tu vytesáno nebylo." Také lidé prý "slýchávali od starodávna jmenovati to sídlo Klíčumburk."

Klíč je erbem pravděpodobných předchůdců Habartových a skutečných zakladatelů tvrze Schlüsselburgů, jejichž znakem je černý klíč šikmo položený na štítě.

Po Schlüsselburgcích získal Lnáře sňatkem (?) Habart, který se pak psal ze Lnář.

Habart ze Lnář spolu se svými bratry "podával" roku 1356 ke kostelu Kasejovickému. Kunrat ze Lnář je často jmenován v tehdejších listinách, poprvé jako patron v Kasejovicích a v letech 1372 až 1404 jako patron ve Lnářích. S Kunratem se roku 1398 v jednom půhonu k dvorskému soudu jmenuje Vilém ze Lnář, který se v roce 1433 zúčastnil Svatomartinského sněmu v Praze.

Lnáře přešly pravděpodobně prodejem na Petra staršího Zmrzlíka ze Svojšína, za něho byl purkrabím lnářským Vyntíř z Kádova.

První se na Lnářích píše Petr mladší Zmrzlík ze Lnář a z Kašperka, syn Petra staršího. Petr mladší Zmrzlík, pán na Lnářích a Kašperku, byl příznivcem husitského hnutí a proto byla lnářská tvrz husitských výbojů ušetřena. Týž bojoval ještě roku 1427 v husitském vojsku se svým bratrem Janem u Plzně. Pak se odvrátil od Táboritů a v bitvě u Lipan roku 1434 již bojoval na straně panské jednoty.


Zámecká kaple.
Foto Stanislav Pravda.

Petr z hradu Kašperka v letech 1451 až 1454 napadal bavorskou stranu hranice. Petr Zmrzlík zapsal své manželce Anně ze Šternberka 700 kop věna na lnářském zboží. Po smrti Anny ze Šternberka bylo její věno roku 1465 "za odúmrť provoláno a král Jiří těmi 700 kopami čtyři výprosníky podělil". Tehdejší majitel lnářského panství Václav Zmrzlík v letech 1472 až 1473 tři výprosy vykoupil. Václavův bratr a nástupce na Lnářích Jaroslav Zmrzlík se postavil proti královu výnosu a roku 1490 vysoudil zpět poslední výpros.

Na začátku 16. století na Lnářích seděl Václav Zmrzlík, který roku 1519 prodal orlické panství. Václav Zmrzlík si nechal roku 1542 do nových zemských desek (staré shořely) vložit lnářskou tvrz, poplužní dvůr s poplužím, městečko Kasejovice s poplužním dvorem, domy a krčmami a drahně vesnic.

Poslední ze Zmrzlíků Václav smlouvou datovanou 25. dubna 1564 prodává lnářské zboží Zdeňkovi ze Šternberka na Blatné za 20000 kop grošů českých (45000 kop míšeňských).

Zdeněk ze Šternberka zemřel roku 1575 a zastavil asi rok před tím lnářské panství Václavovi z Donína na Bílém Újezdci na jeden rok za to, že nemohl vyplatit 10000 kop českých grošů odkázaných v závěti Václava Zmrzlíka, který zemřel roku 1568.

Ale ještě v roce 1574 se hlásil Volf Novohradský z Kolovrat o 15000 kop, které si Zdeněk ze Šternberka, tchán Volfa Novohradského, na lnářské panství půjčil. Za to mu bylo slíbeno podstoupení tohoto panství v roce 1575.

Za Volfa Novohradského z Kolovrat na Lnářích došlo za účasti Petra Voka z Rožmberka roku 1608 k stmelení české stavovské obce před vydáním Majestátu o náboženské svobodě císařem Rudolfem II.

Díky dobrému hospodaření Volfa Novohradského bylo lnářské panství rozšířeno o několik sousedních vsí. Volf v roce 1597 dokončil přestavbu staré tvrze v renesanční zámeček. Na místě padacího mostu je most z cihel, ale lomená brána ukazuje na větší stáří stavby než je 16. století. Nad vchodem jsou dva erby, Kolovratů a Šternberků, pod nimi dvě tabule s nezřetelnými nápisy a letopočet 1597. Průjezdem dvoupatrové budovy se vjede na dvůr, kde byl od 2. poloviny 17. století pivovar. Ke staré budově tvrze byla přistavěna novější budova.

Volf z Kolovrat s manželkou Juditou ze Šternberka nechal v roce 1599 vystavět nad Lnáři kapli Nejsvětější Trojice.

Před svou smrtí, která přišla dne 18.1.1609, Volf z Kolovrat zastával funkci nejvyššího komorníka Království českého.

Dědic Volfa z Kolovrat, nejstarší syn Zdeněk, rytíř řádu svatého Jakuba, prodal 15. září 1617 lnářské panství se zámkem (přestavěnou tvrzí) svému strýci Adamovi ze Šternberka na Bechyni za 100000 kop míšenských. Adam byl katolík, ale snášenlivý k jinověrcům, a proto byl ušetřen pražské defenestrace. Po bitvě na Bílé Hoře byl Ferdinandem II. dosazen v úřad purkrabský. Syn Adama ze Šternberka, který zemřel roku 1623, Jaroslav Volf dosáhl hodnosti císařského rady, komořího a hejtmana kraje Prácheňského. Po zákeřné vraždě roku 1635 Jaroslava Wolfa ze Šternberka, jeho komorníkem Matějem Šollem z Kasejovic, dostala Lnáře jeho dcera Eva Johana. Ta se provdala za Adama Matyáše hraběte z Trautmansdorfu.

Eva Johana ze Šternberka prodala Lnářsko 24.1.1660 za 79000 rýnských zlatých Alšovi Ferdinandovi Vratislavovi z Mitrovic.

Aleš Ferdinand Vratislav panství rozšířil a jeho manželka Lidmila Lažanská z Bukové nechala na místě kaple Svaté Trojce vystavět v roce 1666 kostel. Aleš Ferdinand začal stavět téhož roku vedle staré tvrze nový barokní zámek.


Zámecký apartmán.
Foto Jan Kurz.

Dvě nejstarší dcery Aleše Ferdinanda Vratislava, Marie Terezie a Eva Konstancie i jménem svých nezletilých sester, prodávají Lnářsko (panství "Schlüsselburg jinak Lnáře řečené") 21. ledna 1675 Humprechtovi Janovi Černínovi z Chudenic za 180000 florenů. Po smrti hraběte Humprechta Jana roku 1682 se Lnář ujal jeho druhý syn Tomáš Zacheus Černín, který byl místokancléřem a lnářské panství rozšířil. Za něj proběhla v letech 1683-1686 rekonstrukce zámku, který dosud dlouhodobě chátral.

Zámek ve Lnářích je čtyřpodlažní budova a má dispozici obdélníkového tvaru s plně uzavřeným nádvořím s kratšími průčelími a delšími stranami. Do zámku se vcházelo po kamenném mostě přes široký vyzděný příkop, zdobený sochami svatých. Místo jeho posledního oblouku asi původně býval padací most, jak nasvědčují otvory, prvotně určené pro kladky v barokním portálu.

Zvláštností byl velký zlatý klíč, vymalovaný na průčelí zámku, v jehož uchu byla vymalována Matka Boží. Ve 20 letech 20 století nahrazen klíčem na žulovém čtverci, který byl při rekonstrukci v 70-80 letech 20 století odstraněn.

Když se vešlo do zámku, byla tam světnice s komorou v níž bydlel hejtman (roku 1679 to byl Jan František Grejnár z Veveří). V přízemí pak byla kuchyňka, pokoje, sklepy, kaple svatého Josefa, štukou a malbami zdobená a tak umístěná, že "lidé na mostě stojící mohli celou mši svatou slyšeti" (to je přes průjezd do zámku, celé nádvoří a dnes by to byly i chodby na straně nádvoří zámku). Kromě toho tu byly dva veliké pokoje pro listovnu a v nich čtyři kanceláře pro hejtmana a písaře důchodního a obročního.

V prvním a druhém poschodí byly pokoje malbami a štukou zdobené, veliký sál s vlašským komínem a kredencem a oratoře při kapli.

Nádvoří zámku je čtverhranné a bývalo původně krášlené sloupovím s chodbami, nyní zazděnými. Na nádvoří je kašna s Neptunem a rybami, z jejichž úst prýštila voda do misek.

Na zámku se dochoval unikátní soubor barokních nástěnných maleb s výjevy z antické mytologie. V bohatě zdobené kapli pak fresky s výjevy z bible a v zámecké zahradě 11 soch antických bohů. Štuková výzdoba tvoří spolu s freskami a sochami harmonický celek nebývalé krásy. Unikátem je velký sál, jehož nástropní freska zobrazuje celé antické božstvo.


Kašna na nádvoří zámku.
Foto Stanislav Pravda.

Stará tvrz byla upravena na pivovar. Byly tam pokoje a světnice, dole byt sladovníků, vrátnice a vlastní pivovar. Ještě zde stála stará věž, do které se zavírali vězňové.

Po smrti Tomáše Zachea Černína v únoru 1700 uvázala se v lnářské zboží jeho vdova Zuzana Renata, rozená z Martinic, jako poručnice svých dcer. Panství se ujala jedna z dcer, Marie Josefa Černínova, provdaná za hraběte Leopolda Josefa Künigla.

Marie Josefa Černínova zemřela roku 1726 a panství přešlo na její syny Václava Josefa (+1737) a Šebestiána Františka Josefa Künigla.

V roce 1727 byl Lnářský zámek upraven. Úprava se tehdy dotkla oken velkého sálu a na věž byly instalovány bicí hodiny. Byla provedena také barokní úprava zámeckého parku.

Nelze doložit, že v té době byl dřevěný most přes příkop nahrazen kamenným, ale sochy světců na mostě z této doby zřejmě skutečně pocházejí.

Šebestián František Josef Künigl Lnáře prodal roku 1745 Františku Karlu Rudolfovi hraběti ze Sweerts a Šporku.

Po smrti Františka Karla Rudolfa hraběte ze Sweerts a Šporku (30. listopadu 1757) se v dědictví uvázal jeho syn Jan František Kristian, který panství přikupováním rozšířil.

Jan František zemřel 8.1.1802. Za nezletilé děti spravoval panství Lnářské jménem dědiců Jan Prokop Hartmann, hrabě z Karlštejna, až do Sv. Vojtěcha r. 1803, kdy jej koupil za 1350000 zlatých rýnských Leopold hrabě Thun - Hohenstein, biskup pasovský.

Leopoldu hraběti Thunovi se na Lnářích nelíbilo, proto prodal 27.8.1804 za 1580000 zlatých Lnáře Janu Františku Lünckerovi z Lutzenwicku. Hrabě Thun však odvezl sebou do Prahy cenné církevní památky ze zámecké kaple.

Synem Jana Františka Lünckera byl Václav Kliment z Lünckeru, který zemřel roku 1865. Po jeho smrti získali zámek a velkostatek ve Lnářích Lilgenauové.


Letecký pohled na tvrz (v popředí) a zámek.
Foto Jas Air Hosín.

Lilgenauové drželi majetek do roku 1927, kdy jej získal Karel Bondy. V letech 1931 až 1936 byla na zámek uvalena nucená správa pro Bondyho dluhy.

V roce 1936 kupuje Lnáře v dražbě JUDr. Jindřich A. Vaníček. Ten měl kancelář v Praze na Staroměstském náměstí v paláci Kinských. (Z balkonu jeho kanceláře řečnil v únoru 1948 v beranici Klement Gottwald.) Krátce po roce 1936 byl lnářský pivovar v tvrzi prodán se všemi právy protivínskému pivovaru. Protivínský pivovar neobnovil výrobu lnářského piva, ale celý objekt využil jako sklad svého - protivínského - piva, a využitím práv rozšířil svůj obchodní rádius. V době 2. světové války byla rodina JUDr. Vaníčka vystěhována a zámek sloužil jako výcvikové středisko Hitlerjugend.

Silnice E 49 z Plzně do Českých Budějovic byla na konci druhé světové války demarkační čarou. Není proto náhodou, že se ve Lnářích setkaly v květnu 1945 tři armády, americká, rudá a armáda generála Vlasova. Na zámku byli ubytováni američtí vojáci a přespal zde i generál Vlasov.

Rodině Vaníčků byl zámek po roce 1948 zestátněn. Národní výbor v něm měl školku, obecní kino a ve svatebním sále se oddávalo. Ve velkém sále měli Sokolové tělocvičnu a také se v něm konaly taneční zábavy. Později si v zámku zřídil kanceláře státní statek. V kapli bylo uskladněno seno a v sallatereně ustájeny ovce. Původní mobiliář byl částečně rozkraden, částečně odvezen na jiné zámky.

V roce 1972 zahájila rozsáhlou rekonstrukci generální prokuratura, k čemuž používala vězně z Příbrami. V rekonstrukci zámku pokračovala vláda ČSSR, která jej od roku 1985 využívala jako své výjezdní zasedací a rekreační sídlo. Některé fresky byly restaurovány později až v roce 1990.

V roce 1993 byl zámek v restituci vrácen potomkům posledního majitele JUDr. Jindřicha A. Vaníčka, a v roce 1999, tedy 333 let od jeho založení, byl poprvé zpřístupněn veřejnosti.


Rybářské muzeum.
Foto Václav Kozlík.

Dnes je na zámku rybářské muzeum a hotel. V prvním podlaží situovaným pod úrovní nivelity silnice zahrnuje saunu, sportovní zařízení a sklady.

V druhém podlaží je vstupní část s recepcí, rybářským muzeem, restaurací a kaplí.

Třetí podlaží zahrnuje převážně společenské a reprezentační místnosti (velký sál a freskové sály), apartmá a pokoje.

Ve čtvrtém podlaží je hotel s apartmá, pokoji a kazetovým sálem.

Do parku se sportovním zázemím (mimo jiné s kurtem a bazénem) vede kamenný most navazující na centrální cestu.

V zámeckém příkopu je 11 klasicistních soch antického božstva z dílny pražského sochaře Ignáce Platzera.

V zámku se konají prohlídky s historickým programem, koncerty, svatební obřady, hostiny, společenské akce a bohoslužby v kapli.

Použitá literatura:
Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého XI., Praha 1897.
Majer, Alois: Dějiny osady Lnářské, Lnáře 1922.


Heraldika majitelů Lnářské tvrze a zámku.

Zpět