Bivojova heraldika

Občanská heraldika nejen na Slovensku

Otištěno v Signum historie 2004

Zpět

Heraldikou se zabývám už od dětství a také už tehdy jsem si zvolil svůj znak. Bral jsem to jako dětskou hru, ale jak šel život setkával jsem se s lidmi, kteří své erbovní znamení brali jako jeden z detailů každodenního života, který jim přináší drobné potěšení. Tehdy to byla taková soukromá radost, každého z těchto lidiček. Nicméně někteří si našli cestu, jak se jimi pochlubit. Například skupiny historického šermu potřebovali pomalovat štíty a vyzdobit varkoče. Kdo neměl vlastní znak hlásil se ke korouhvi s erbovní figurou celé skupiny.

Dnes se veřejně mezi heraldiky mluví o občanské heraldice a kladou se otázky. Na většinu otázek se už pokusili odpovědět heraldici na Slovensku. 9. září 2000 uspořádala Slovenská genealogicko-heraldická společnost ve spolupráci s Heraldickým kolégiem, občanským sdružením pro výzkum a tvorbu erbů, a Trenčínským muzeem vědecké kolokvium. Produktem tohoto kolokvia byl sborník příspěvků:

Občanská heraldika
Civil Heraldry
Slovenská Genealogcko - heraldická spoločnosť
2002

Odcitujeme si některé částí příspěvků z tohoto sborníku. A jaké to byly otázky týkající se současných občanských znaků?

"Má při státní a obecní heraldice existovat i rodinná heraldika, nebo má patřit jen minulosti? Může být jedněm povolená a druhým zakázána? Co na to historie a právní řád? Je možné doporučit formální rozdíly mezi starými a novými rodinnými znaky? Pokud ano, do jaké míry? Je demokratičtější všechny rodinné znaky zakázat, nebo vytvoření a používání rodinného znaku povolit každému? Mají být rodinné znaky registrované?"

Vynechám právní otázky existence občanských znaků, kde bych vás odkázal na články Tomáše Tyla na servru www.epravo.cz.

Leon Sokolovský se ve svém příspěvku věnuje diskuzi pro nebo proti občanským znakům.

"Ti, kteří jsou zásadně proti občanským znakům, se snaží poukazovat na to, že používaní starých šlechtických erbů a pro stejný účel vytvářené nové občanské znaky jsou jako takové v prvé řadě projevem určitého snobismu, společenské a ekonomické separace jejich nositelů od ostatních občanů. Zaznívá také názor, že jde o projev anachronického historického přežitku, demonstrujícího de facto monarchismus, co by v podmínkách platné ústavy Slovenské republiky mělo, nebo alespoň mohlo být nezákonné.
Zastánci opačného názoru zase poukazují na právní podstatu našeho demokratického zřízení, ve kterém jsou si všichni občané bez výjimky rovni a mohou dělat vše, co jim zákon nezakazuje. Zároveň zdůrazňují, že v tomto smyslu si vlastní erb (alespoň teoreticky) může dát vyhotovit a používat každý, kdo o něj projeví zájem. Pokud jde o používání znaků bývalých šlechtických rodů, tyto, přes svůj původ, neznamenají návrat do feudalizmu, ale z moderního právního hlediska mají stejné postavení jako znaky občanské.

Fakt, že problematiku občanských znaků neupravuje na Slovensku žádná právní norma, vyplývá z republikánského charakteru státního zřízení. Historicky jsou erby produktem středověku a tedy feudální ekonomicko-společenské formace, pro státní organizaci, které byla typická monarchie. Středověký původ však mají ve své podstatě i městské a obecní znaky a dokonce i státní. Jejích existenci a používaní v současnosti nikdo nezpochybňuje. V tomto ohledu by tedy tyto erby mohli být chápány i jako určitý precedens pro znaky občanské. Zdůrazňuji slovo občanské - tedy znaky individuálních občanů, bez jakéhokoliv přímého dopadu na jejich ekonomické postavení a zařazení, také i bez ohledu na to, že jedna jejich část má historický původ (rodové erby udělené v minulosti královskou autoritou) a druhá část je nová, založená jedině na bázi heraldické odbornosti a osobní akceptaci příslušného uživatele. Občanské znaky by se měly od samého začátku a vždy chápat a akceptovat jen a jen jako grafický (obrazově) specifické, právně nezávazné symboly jednotlivých občanů.

Naznačený právní stav umožňuje každému občanovi zvolit si a používat v zásadě jakékoliv znamení (symbol, znak). Současně ale toto znamení nemá žádnou plnohodnotnou (samostatnou) ověřovací ani přivlastňovací sílu, jde jen o symboliku v původním smyslu slova. Z toho zároveň vyplývá, že jak si někdo zvolí znak, neexistuje právní důvod (možnost příkazu), aby tento znak používali i jeho potomkové, nejbližší členové rodiny (manžel, manželka) a už vůbec ne ostatní příbuzní (sourozenci, jejich manželé, manželky, jejich děti). Naopak, jak se kterýkoliv z nich rozhodne osvojit si vlastní (třeba i celkem jiný) znak, nemůže mu v tom nikdo bránit. Tedy znak zvolený, přijatý občanem je v prvém stádiu jen erbem osobním. Rodinným se stává spontálně až tehdy, když ho začnou dobrovolně používat i všichni ostatní (nebo alespoň někteří) rodinní příslušníci prvního majitele (nositele). O novém rodovém erbu by se mělo hovořit až tehdy, když se tento stane tradičním znakem nejméně dvou, třech a více generací potomků prvého nositele. Z historicko-heraldického hlediska se tedy občanské znaky člení na osobní, rodinné a rodové. To ale vůbec nic nemění na skutečnosti, že všechny "stupně", a to jak nové, tak i historické rodové erby bývalé šlechty, jsou z hlediska současného právního pohledu občanské znaky a tak by se v případě potřeby měly i společně označovat.

Z mnohých aktuálních problémů svázaných s tvorbou občanských erbů je třeba upozornit ještě na jeden. Není totiž zatím celkem jasné, zda dosavadní praxe tvorby nových občanských znaků, podle kterých se navrhuje v podstatě kompletní znaková sestava (štít, přilba, klenot, přikrývadla atd.), je skutečně opodstatněná a tedy správná. Na jedné straně to sice může být výhodné, jak chce autor znaku aplikovat jedno znamení (symbol) na štítu a jiné v klenotu. Na druhé straně tato pseudohistorická znaková konstrukce jako by chtěla působit archaicky. U pozorovatele vyvolává zdání, jako by pocházela z minulých století., jako by symbolizovala nějakého potomka starého šlechtického rodu.. Zde by bylo asi lepší dohodnout si při tvorbě nových občanských znaků na určité formě, například zobrazovat pouze znamení na štítu, případně hledat kompromis v podobě klenotu nad štítem bez přilby a přikrývadel, nebo na něčem jiném, aby se na první pohled dal rozlišit skutečný historický erb a nový osobní či rodinný znak. Možná se to někomu bude zdát nepřijatelné, ale odlišit na prvý pohled erb pocházející z monarchie a udělený králem od moderního občanského znaku, volně zvoleného jednotlivcem, by bylo nejen historicky hodnověrnější, ale určitě i eticky správnější a morálně čistější."

Ladislav Vrtel v článku Heraldické a výtvarné specifika rodinných znaků v úvodu poukazuje na úspěchy v komunální heraldice. Tak proč se bojíme občanské heraldiky?

"Když vycházíme z přesvědčení, že občanská a rodinná heraldika je součástí rodové heraldiky, potom musíme být předsvědčení i o tom, že každý rodinný znak by měl být po formální stránce řešený tak, aby bylo na první pohled zřejmé, že jde o rodový znak. Zároveň by měl být řešený tak, aby bylo na druhý pohled jasné, zda máme před sebou šlechtický erb, respektive erb bývalého šlechtického rodu. Předběžně jen připomeňme, že i když se v různých obdobích a různých státech používaly rodové-šlechtické nebo nešlechtické erby v různých konstrukcích - s přilbou a klenotem nebo bez nich, přece se jen ve většině zemí vývoj dospěl do situace, ve které i nešlechtici používaly znaky s přilbami a klenoty, tedy úplné rodové erby. To zaprvé.

Zadruhé, jak uznáváme rovnost občanů, měli bychom i respektovat i stejné právo na kompletní rodový znak. Nakonec, i erby starých šlechtických rodů i současné rodové-občanské znaky, jsou co se týká hierarchie rovnocenné, v obou případech jde o rovnocenné občanské znaky.

Zatřetí, pokud v nešlechtické, původně měšťanské rodině, existuje například stoletá tradice v užívání kompletního znaku, "zkrátění" erbu o přilbu s klenotem je sotva možné považovat za citlivé a korektní, a také rodinou akceptovatelné.

Začtvrté, heraldika, jak v minulosti, tak i dnes, překračuje hranice a registrace znaků slovenských občanů v zahraničních registrech nebo registrovaní znaků cizinců v slovenském Heraldickém registru není žádnou zvláštností. Přitom jde vždy o úplné rodové znaky, takže se zdá být logické akceptovat slovenské rodinné znaky v podobě úplného rodového erbu.

Zapáté, použití kompletního rodového erbu je velmi účelné z heraldického hlediska, protože svým způsobem pomáhá chránit jednoduchost samotného štítového znamení a umožňuje vyjádření sekundární myšlenky v klenotu.Můžeme si také představit, že při absenci klenotu by byl zvýšený tlak na nežádoucí přehuštění štítu často různorodými erbovními figurami."

Ladislav Vrtel také říká, že je důležité aby občanské znaky byly kompatibilní s dalšími zemněni, kde je občanská heraldika živá. Proto vyjmenovává součástí znaku. Zde jsem si ale dovolil doplnit poznámky, které jsou mé nebo jsem je vyčetl u jiných autorů.

Štít

Nejčastěji je volen pozdně gotický šít, s dolní části se téměř blížící španělskému štítu, který je dole oblý.

Přilba

Používá se kolčí (turnajová uzavřená) přilba. Přilby hrncová a kbelcová jsou anachronismy. Mřížová (turnajová) přilba je vyhrazená dědičné šlechtě.

Přikrývadla

Je volen jednoduší tvar přikrývadel podle vzorů z 15. století.

Točenice

Může být vynechána, klenot může přímo dosedat na přilbu. Korunka je povolena užívat u znaků existujících už v monarchii. Pro území dnešní České republiky to znamená u znaků používaných s korunkou před 28. říjnem 1918.

Klenot

Rodinné heslo

Na Slovensku je ho možné u občanského znaku použít na stuze pod štítem.

Řádové dekorace a státní vyznamenáni

Na Slovensku u občanských znaků mohou být umístěny na přilbě na místě nomile, nebo na stuze okolo štítu.


Zpět