Bivojova heraldika

Slezskoostravský hrad a zámek

Otištěno v Signum historie 2005

Zpět

Slezskoostravský hrad od západu na konci zimy 2005

Ves Slezská Ostrava je poprvé připomínána v listině papeže Řehoře IX. z roku 1229. Přes obě Ostravy vedla obchodní cesta z Opavy přes Hlučín do Těšína a dále do Krakova.

Ostrava na slezském břehu řeky Ostravice od svého založení náležela opolským knížatům. V 80. letech 13. století došlo k dělení do té doby jednotného opolského Slezska mezi čtyři syny Vladislava, knížete opolského. Část těšínskou dostal v držení nejstarší syn Měšek I..


Pohled na hrad od jihozápadu, autor J. Lakomý, 1922.

Hrad byl postaven asi ve 2. polovině 13. století. Šlo o zeměpanskou fortifikaci na zemské hranici se strategickým významem. Jádro hradu tvořila palácová stavba lichoběžníkovitého půdorysu s hradbou obehnaným nádvořím. Jádro bylo obehnáno ještě jedním pásem hradeb. Ze dvou stran chránil hrad terén přirozeně spadající na jihu k říčce Lučině a na západě k řece Ostravici, na severu a východě pak příkop. Starší části hradu byly postaveny většinou z lomového kamene. Ke starším prvkům patří pravděpodobně kamenné klenby v paláci hradu, kde se do dnešní doby se dochovala jediná kamenná klenba v přízemí.

Hrad ve Slezské Ostravě se poprvé nepřímo připomíná roku 1297, kdy byl hradním kastelánem Heřman, zvaný Speher.

Až do první čtvrtiny 14. století byla Slezská Ostrava součástí polského státu. Ale roku 1327 těšínský kníže Kazimír složil lenní hold českému králi Janu Lucemburskému, čímž se Těšínsko stalo součástí České koruny a Slezdkoostravský hrad ztrácel svůj strategický význam.


Plán hradu s vyznačením středověkého zdiva (Kouřil).

Hrad a okolní vsi patřily těšínským knížatům až do roku 1380, kdy těšínský kníže Přemek koupil od Arnošta z Tvorkova dědičné fojtství v Těšíně a přenechal mu polskoostravské panství. Je předpoklad, že se hrad v průběhu 14. století neměnil. Mohly být prováděny pouze drobné práce charakteru adaptací směřujících k zlepšení komfortu bydlení šlechty. Podle pozdějších autorů pouze víme, že na hradě býval gotický prostorný vícelodní sál se žebrovou klenbou.

Po Arnoštovi držel Slovanskou Ostravu Ondřej z Tvorkova (1409 - 1413), který 1413 zasedal mezi zemskými soudci. Ondřej z Tvorkova držel 1420 Ostravu (Polskou) a Bohumín.

1428 a 1430 se na krátkou dobu zmocnili Slezské Ostravy Husité.

V roce 1434 se uvádí poprvé název obce Polská Ostrava. Téhož roku Polskou Ostravu drželi bratři Arnošt, Ondřej, Zbyněk a Jan z Tvorkova, kteří od těšínského knížete získali také panství frýdecké a místecké.

12. 9. 1440 byli bratři Ondřej a Jan z Tvorkova povýšeni do panského stavu. Jim téhož dne těšínská knížata Vladislav a Přemek zapsali za věrné služby nebožtíka Ondřeje z Tvorkova své právo na Polské Ostravě, Radvanicích, Malých Kunčicích, Bártovicích (Bartultovicích), Václavovicích, Petřvaldě, Michálkovicích, Muglinově a Střítěži. Z toho by vyplývalo, že panství páni z Tvorkova mohli mít hrad od roku 1380 jen v zástavě a teprve 1440 přešlo do jejich plného vlastnictví.


Dnes již neexistující bašta na severozápadě.
Foto Gardavský 1975.

Krátce po převodu panství na pány z Tvorkova, je nabyl Jan Čapek ze Sán. Jan Čapek byl také majitelem šostýnského a hukvaldského s Moravskou Ostravou, čímž vzniklo velké území na Severovýchodní Moravě a přilehlém Těšínsku v majetku jednoho šlechtice. Někdy v průběhu 15. století bylo vnější opevnění hradu doplněno okrouhlými baštami. Možná to bylo právě za Jana Čapka ze Sán.

Po smrti Jana Čapka někdy v letech 1452 až 1453 získala Polskoostravské panství jeho dcera Žofie se svým manželem Janem Talafúsem z Ostrova. Podle nekontrolovaného údaje 1453 prodala vdova po Čapkovi Hedvika z Petřvaldu se svými syny Jiříkem a Mikulášem slezskoostravské panství a hukvaldské panství s Moravskou Ostravou svému zeti Janu Talafúsovi z Ostrova.

Ještě roku 1453 zastavil Talafús z Ostrova slezskoostravské panství Janu Tršickému z Doloplaz. Ten předal panství s Polskou Ostravou a okolními vesnicemi (Petřvaldem, Radvanicemi, Bártovicemi, Kunčicemi, Michálkovicemi, Muglinovem a části Hrušova) těšínskému knížeti Přemyslu II.

20. 7. 1476 těšínský kníže Přemek II. prodal polskoostravské panství, hrad a ves Polskou Ostravu, Petřvald, Radvanice, Bártovice, Michálkovice, díl Hrušova a Muglinov za 1400 zlatých Václavu Hřivnáči z Heraltic.

Koncem středověku vzniklo palácové jádro, nejméně třípodlažní. Středověké části hradu se tak zřejmě dochovaly převážně ve starém paláci, kde zůstal ještě v 70. letech 20. století kamenný lomený portál.


Malba v kostele sv. Václava v Ostravě (datovaná 1555)
s vyobrazením hradu. Jde pravděpodobně o podobu
Slezskoostravského hradu z přelomu 15. a 16. století.

V nejstarším ostravském kostele svatého Václava byla na zdi malba zobrazující hrad. Toto vyobrazení bylo spojováno s Polskoostravským hradem. Malba je datována kolem roku 1555. Oděv a zbroj jízdního vojska na malbě má ale blíže k 15. století. V tomto případě, pokud by malba skutečně vyobrazovala Polskoostravký hrad, muselo by to být skutečně před přestavbou a úpravou hradu na renesanční zámek v 1. polovině 16. století. Podle malby, jejíž perspektiva nedopovídá zcela skutečné dispozici dnešních zřícenin, by přibližně hrad mohl vypadat následujícím způsobem. Do hradu se vstupovalo od severu věžovitou bránou obdélníkového půdorysu. Nad průjezdem má brána 2 podlaží. Průjezd je na malbě umístěn více na západ. Na severozápadním nároží opevnění je velká kruhová bašta s kupolovitou střechou. Z poškozené malby se dá usuzovat na střechu paláce na východní straně jádra hradu. Je tam, ale ještě jedna štíhlá střecha, která by patřila části paláce, která z obdélníkového půdorysu vybíhá na západ. Palác je stejně vysoký jako věžovitá brána, což by mohlo odpovídat třem podlažím. V jádru je asi ještě minimálně jedna budova na jihu a je nižší než východní palác. Za branou, východním směrem, je budova. Pokud by byla součástí hradu, šlo by pravděpodobně o severovýchodní baštu, která je asi čtyřstranná. Největším rozdílem od dnešního vzhledu hradu je válcovitá věž s ochozem a střechou. Věž je pravděpodobně uvnitř vnějšího opevnění, východně nebo severovýchodně od jádra hradu. Věž, pokud poměry výšky staveb by odpovídaly skutečnosti, by mohla mít pět podlaží plus ochoz. Po věži se ale na hradě nedochovaly žádné známky. Ale nebyl proveden řádný průzkum hradu, takže její existenci nemůžeme ani vyloučit. Musela by být ale rozebrána při přestavbě hradu na zámek v 1. polovině 16. století, kdy v historii hradu by to byla jediná možnost, na zmazání všech viditelných stop po ní.

1508 prodal Václav Hřivnáč z Heraltic polskoostravské panství s Polskou Ostravou, Petřvaldem, Radvanicemi, Bártovicemi, Hrušovem (nebo jeho části), Kunčicemi, Kunčičkami, Michálkovicemi, Muglinovem Janu Sedlnickému z Choltic za 5330 zlatých uherských.

Ve 30. a 40. letech 16. století dal Jan Sedlnický přestavět zdejší hrad, který již ztratil svůj původní vojenský význam, na renesanční zámek.


Brána hradu, autor J. Lakomý, 1925.

V 16. století za Sedlnických z Choltic předpokládáme úpravy starého palácového jádra. Vzniklo tak reprezentativní sídlo se zdobenými interiéry, na jejichž výmalbě se podílel i malíř Bernart ze Slezské Ostravy. Přestavbu připomínají kamenné prvky s erby Sedlnických, nyní umístěné v Ostravském muzeu. Na severní straně měla vzniknout zámecká kaple.

Přestavěná byla i věžovitá brána, tehdy patrně dvouosá, s valeně klenutým průjezdem a průchodem pro pěší vedle. Vedle současného průjezdu se dochovaly výběhy renesanční valené klenby. Renesančně přebudovaný hrad vyhovoval jistě požadavkům na komfort bydlení, ale svou fortifikační funkci neztratil, jak o tom svědčí střílny dochované severní ohradní zdi, která zbyla z renesančního předhradí. K vnějšímu pásu hradeb byly přistavěny hospodářského objekty.

Jan Sedlnický z Choltic a jeho syn Jiřík vedli s Moravskou Ostravou řadu sporů o hranice a o úpravu a využití vodních toků. Jan Sedlnický ve snaze vymanit své panství z hospodářské závislosti na Moravské Ostravě, začal v roce 1534 s výstavbou z řeky Ostravice od Vratimova, která ústila do Lučiny. Strouha ale odčerpala mnoho vody z Ostravice, která chyběla pro rybníky a mlýny města Moravské Ostravy.

Sedlničtí vystavěli ves Zámostí naproti Moravské Ostravě. Jan Sedlnický zemřel roku 1551 a dědil po něm jeho nejstarší syn Jiří. Roku 1568 zemřel Jiří Sedlnický a jeho synové si polskoostravské panství rozdělili. Bedřich dostal Polskou Ostravu s okolními vesnicemi. Albrecht Vratimov s Kunčicemi. Hrušov, Heřmanice, Vrbici, Záblatí dostal Jan mladší Sedlnický na Hrušově. Jan mladší Sedlnický 1580 prodal Heřmanice, Záblatí a Vrbici svému bratru Bernardovi Sedlnickému, ale Hrušov držel až do své smrti 1597. Hrušov nakrátko přešel opět k pollskoostravskému panství.


Pohlednice se zámkem. Pohed od řeky Lučiny (od jihozápadu).

Po Bedřichovi Sedlnickém (+1585) přešlo polskoostravské panství na Jiříka mladšího, který působil jako soudce biskupského lenního soudu v Olomouci.

Po smrti Jiříka Sedlnického 1616, zdědil panství jeho bratr Kryštof starší (+1620). Po Kryštofově smrti převzala panství jeho manželka Magdaléna, která ho prodala Bohuslavu Sedlnickému z Choltic, potomku Václava, syna Jana Sedlnického a Markéty Osinské. Bohuslav měl za manželku Marii Annu rozenou Vlčkovou z Dobré Zemice a syna Františka Viléma, který byl těšínským kancléřem a opavským nejvyšším sudím.

Za Třicetileté války měli Sedlničtí z Choltic smůlu. Napřed jim roku 1621 jako protestantům renesanční zámek vyrabovala katolická císařská vojska. V roce 1626 pro změnu dánské vojsko Mansfeldovo. Pak se tu v letech 1642-1650 usadili Švédové.

1673 po smrti majitele polskoostavského panství Bohuslava Sedlnického, koupil osadu Švrkl a ves Kunčičky jeho syn František Vilém (poprvé zmíněný 1613) od své matky, vytvořil z nich samostatné panství a postavil v Menších Kunčicích zámek. Po smrti matky se František Vilém stal majitelem polskoostravského panství a Kunčičky byly k němu už natrvalo připojeny.

František Vilém přikoupil k polskoostravskému panství 1704 Hrušov a Michálkovice.

Syn Františka Viléma Karel Bohuslav Sedlnický z Choltic přenechal 1710 slezskoostravské panství své ženě Johance Sakové. Ta je podstoupila své sestře Evě Rozině Hrušovské. Od ní v roce 1714 panství koupil Jindřich Vilém hrabě Vlček z Dobré Zemice, byl c. k. dvorní rada a generál polní maršálek.


Mědiryt s podobiznou
Jindřicha Viléma hraběte Wilczka.

Jindřich Vilém hrabě Vlček byl majitel klimkovického a vítkovského panství a vsí Heřmanic, Vrbice, Muglinova a Záblatí. Sňatkem s hraběnkou Marií Charlotou de Saint Hilaire získal panství Kreuzenstein u Vídně. 1737 vytvořil dva fideikomisy (rodná svěřenectví). První Klimkovice, Velká Polom, Poruba, Dolní Polanka, Polská Ostrava, Heřmanice, Hrušov, Michálkovice, Muglinov, Kunčičky, Vrbice a díl Radvanic zdědil syn Josef Maria Leopold Adam Kašpar hrabě Wilczek (1700 - 1777). Zdědil i další statky na Těšínsku a v Rakousku. Druhý ležel ve Vratislavském knížectví, který zdědil mladší syn Josef Maria Baltazar hrabě Wilczek.

Za Wilczků byla renesanční podoba hradu byla setřena přestavbami, jak dokazují renesanční i starší dekorativní architektonické články, druhotně použité ve zdivu jako konstrukční prvky. Raně novověké úpravy zámku jsou za dnešního stavu poznání těžko postižitelné. Předpokládáme, že v 18. století byla rozšířena okna a osazena výplněmi s členěním do T, jak vidíme ještě na historických fotografiích.

Hrabě Jan Nepomuk Wilczek uvádí ve svých pamětech k roku 1843 existenci poškozeného velkého sálu s gotickými pilíři, žebrovím a oblouky, který v následujícím roce spadl. Kamenný portál s gotickým žebrovím nechal převést na Kreuzenstein.

Představu o hradu kolem poloviny 19. století nám zprostředkoval J. Alt vedutou, zachycující hrad od západu. Na vyobrazení je patrná destrukce jihozápadního nároží staré palácové stavby. Branská věž byla podle komínu na evidentně vytápěná, a tedy obývaná. Přízemní západní křídlo mělo tehdy ještě sedlovou střechu a bylo obydleno.

V roce 1878 píše o zámku K. J. Bukovanský. "Stavba tohoto starého zámku jest velmi jednoduchá. Na straně severní byla zámecká kaple a severozápadně rytířský sál." Ještě v té době se na hradě dochovaly architektonické prvky, jako zdobené portály, jimiž se vstupovalo do místností, sloužících později jako chlévy.

V 19. století byla přestavěna branská věž, kde byla vložena klasicistní stlačená klenba o menším rozponu. Prostory, které vznikly zúžením průjezdu, byly překlenuty klenbami do traverz. U severního křídla předhradí byl v nádvoří vybudován objekt s využitím starší obvodových zdí sklepů patrně ještě ze 16. století.


Zřícenina starého paláce.
Foto Gardavský 1975.

V roce 1927 hlavní brána do starého paláce měla být uzavřena starými těžkými okovanými vraty. Nad hlavní bránou se nacházelo opuštěné obydlí vrátného, k jižní straně brány přiléhala pavlač. Na nádvoří tehdy ještě stál čtyřboký přístřešek nad studnou krytý pálenými taškami.

V roce 1931 se propadl terén mezi hradem a domem č. 2. Tehdy se znovu otevřel přístup do suterénu pod severozápadní baštou, dnes již zbořenou, zasypaného v roce 1912. Byly zjištěny sklepy vybudované z kamene a cihel, klenuté cihlami, využívané v novověku jako pivovar. Na hospodářsky využívané suterény navazovala úniková chodba až k Lučině. Kvůli statickému poškození musely být sklepy i úniková chodba zasypány.

V poslední čtvrtině 20 století byly zbořeny některé části hradu, zaniklo celé severní křídlo předhradí, stavba na západní straně a přístavby přiložené ze severu ke starému paláci.

Za Josefa Marii Kašpara hraběte Wilczka došlo v Polské Ostravě k významné události. Klimkovický mlynář Jan Augustin nalezl v roce 1763 kamenné uhlí v údolí Burňa. S pravidelnou těžbou ve vlastní režii započal majitel panství František Josef hrabě Wilczek až v roce 1787.

V majetku Wilczků panství zůstalo do 1848 a velkostatek do 1945. Začátkem 20. Století byl největší pozemkový vlastník Jan Wilczek. Po pozemkové reformě 1927 mu zůstalo 360,68 hektarů.

Slezskoostravský hrad na začátku 20. století byl v majetku města Ostravy a jeho správa byla svěřená akciové společnosti Ostravské výstavy. Tato společnost po dlouhých létech zpřístupnila hrad veřejnosti na dva víkendy před Vánocemi 2003 a oficiální otevření Slezskoostravského hradu pro veřejnost proběhlo 14. až 16. května 2004.

V letech 2003 a 2004 byly hradní stavby staticky zabezpečeny, zrekonstruována věžovitá brána a hradba na severní straně. Budovy postavené v místě původních hospodářských budov na východní straně hradu byly zastřešeny. Nad zbytky hradního paláce byla postavena střecha.

Do věžovité brány byla umístěna expozice o historii hradu. Podkroví východních budov obsadily prodejní výstavy obrazů. Na nádvoří hradu se v sezóně 2004 konaly koncerty rokové, etnické, folkové i vážné hudby, divadelní představení, šermířská vystoupení, setkání malířů, akce pro děti, podniky i politické strany. Stačil jeden rok, aby se jedna z mála, alespoň částečně zachovalých, středověkých památek v Ostravě dostala do povědomí většiny obyvatel Ostravy a okolí. Snad teď už se "Ostravaci" nebudou divit, že je v Ostravě nějaký hrad (dnes jediný dochovalý z původně tří hradů na území dnešní Ostravy), a nebudou se ptát, kde ho vlastně najdou, jak se to stávalo v roce 2004.


Augustýnková, Lucie, Mgr.: Stavební vývoj Slezskoostravského hradu, pro historickou Bakala Jaroslav, Borák Mečislav, Gracová Blažena, Grobelný Andělín, Jiřík Karel, Klíma Bohuslav, Myška Milan, Pitronová Blanka, Steiner Jan: Dějiny Ostravy, Sfinga, Ostrava 1993. expozici na Slezskoostravském hradě.
Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské, Academia, Praha 2004. Pilnáček, Josef: Rody starého Slezska, Heraldická sekce při Muzeu těžby a zpracování zlata, Jílové u Prahy 1969 až 1972. Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové, Lidová knihtiskárna Ant. Machát a spol., Vídeň 1930.

Heraldika majitelů Slezskoostravského hradu a zámku.

Zpět