Bivojova heraldika

Alianční znak Bedřicha ze Žerotína a Libuše z Lomnice na průčelí zámku v Novém Jičíně

Lucie Augustinková

Otištěno v Signum historie 2006

Zpět

Na mnoha stavebních památkách pocházejících ze starších etap naší historie se často setkáváme s heraldickými prameny, jejímiž nositeli jsou často kamenné nebo štukové reliéfy. Znaky poznamenané stopami času a v exteriéru i povětrnosti obvykle veřejnost vnímá jako šedavý a nic neříkající doplněk průčelí a často si již nedokáže představit původní nádheru takového prvku, který dříve na pohledově exponované části dominoval a jasně určoval stavebníka či mecenáše novostavby či opravy po dlouhá staletí. Taková sochařská díla bývala často opatřena polychromií, z níž se dochovaly jen nepatrné zbytky, které dokáže odhalit jen ruka zkušeného restaurátora.


Pohled na severozápadní průčelí východního křídla zámku
v Novém Jičíně s loggií, fotografie, 2004.

Jestliže návštěvník Nového Jičína zamíří ulicí z jižního rohu náměstí jihovýchodním směrem a projde průjezdem, dostane se na vnější nádvoří zámku, jehož si místní obyvatelé již po generace zvykli nazývat Žerotínský. Přímo před ním se otevře průhled na loggii se sdruženým oknem, pod jejímž parapetem se nachází půvabná heraldická památka, upozorňující na stavebníky jedné z významných fází vývoje zámku.

Na kamenné reliéfní desce vidíme heraldicky vpravo erb v kolčím štítě s křídlem, nad nímž je helm nesoucí v klenotu stejnou figuru jako ve štítě tedy křídlo. Erb heraldicky vpravo nese lva vyrůstajícího z trojvrší. Jako klenotu bylo opět použito totožné figury jako ve štítě, tedy lva. Oba štíty jsou přikloněny k sobě, jedná se o alianční erb. Nositele erbu určuje nápis: "Lybusse z Lomnicze Bedrzich z Zierotina na Stramberce a Jicine."


Alianční erb Bedřicha ze Žerotína a Libuše z Lomnice,
stav před restaurací, 2003.

Pokusme se nyní přiblížit osobnosti obou stavebníků novojičínského zámku, jak nám to kusé zprávy dochované v nečetných pramenech dovolí. Bedřich ze Žerotína (†1544) byl synem Petra ze Žerotína a patrně Markéty z Pernštejna. V mládí vojensky sloužil císaři Karlovi V. Při pobytu ve Francii se měl podle literatury naučit dobrým mravům. Po jistou dobu působil jako zemský soudce. V letech 1533 - 41 se stal majitelem nově vytvořeného panství Nový Jičín. K jeho statku tehdy náleželo město a zámek Nový Jičín, hrad a město Štramberk a vesnice Šenov, Bernartice, Žilina, Bludovice, Životice, Mořkov, Hodslavice, Libhošť, Rohlina, Veřovice a Tamovice1). Sňatkem s Libuší z Lomnice vyženil snad i část Náměšti. Byl horlivým přívržencem Jednoty Bratrské, kterou všemožně podporoval, zatímco ke konání katolických obřadů se stavěl rezervovaně. Zapovídal například poutě na Kotouč 2). Za Bedřicha existoval v Novém Jičíně bratrský sbor s bratrským domem, školou a loukou3).


Rodokmen Žerotínů. Převzato z publikace Šlechtická sídla na Novojičínsku.


Kachle s žerotínským erbem
z hradu Starý Jičín, počátek
16. století. Muzeum
Novojičínska, inv. č. H1106.

Žerotínové patří k nejstarším moravským rodům. Vývoj jejich znaku je v literatuře popsán. Někteří badatelé (Kadisch, Blažek) je považují za potomky pánů z Pňovic. Blud z Pňovic, který se psal po Starém Jičínu, měl mít ve znaku lva na trojvrší. Siebmacherova edice uvádí jako nejstarší známou podobu znaku černého lva vpravo kráčejícího na trojvrší. Lva rostoucího z trojvrší měla tato nejstarší známá varianta znaku rovněž v klenotu. V Paprockého zrcadle se uvádí již lva rostoucí z trojvrší a hledícího vlevo. Ve stavebních aktivitách Žerotínů se často vyskytuje ztvárnění jejich erbu. Na hradě Starý Jičín byly nalezeny četné kachle zdobené heraldickými figurami Žerotínů v mnohých variantách. Siebmacher uvádí jako jednu z možných variant i lva červeného vyrůstajícího ze zeleného trojvrší. V roce 1706 byli Žerotínové povýšeni do hraběcího stavu a začali používat zlatého lva na stříbrném trojvrší. Od roku 1740 v souvislosti s postupem v hierarchii nobility již používali složitý několikanásobně dělený znak.

Bedřichova žena Libuše z Lomnice byla snad dcerou Václava Meziříckého z Lomnice4). Libuše patrně sdílela náboženské přesvědčení svého manžela, protože po jeho smrti potvrdila 6. 1. 1544 bratřím jejich majetek a osvobodila je od roboty, poplatků a povinností i od odúmrti. Sbor měl platit vrchnosti pouze 4 groše ročně. Dále povolila v bratrském domě svobodně provozovat řemesla a vařit pivo pro svou spotřebu. Své pohřby mohli konal volně u kostela5). Po smrti svého muže se stala poručnicí nezletilého syna Jana (1541-1583). Libuše zemřela v roce 1559. Jan se ujal panství po dosažení zletilosti v roce 1554. I on byl stoupencem jednoty bratrské a žákem Jana Blahoslava.

Meziříčtí z Lomnice jsou starý moravský rod. Prameny týkající se Meziříčských by měly být uloženy ve znojemském archivu, kam museli Meziříčtí odejít po třicetileté válce. K tomuto rodu náležel i básník Vilém z Meziříčí.


Čapek, veduta Nového Jičína, detail zámku, 1744.
Muzeum Novojičínska.

Bedřich ze Žerotína je považován za jednoho ze stavebníků zámku v Novém Jičíně. Přestavba bývá vročena do období mezi lety 1523 a 1541, respektive po roce 1539, kdy Bedřich přenesl své sídlo ze Štramberka do Nového Jičína. Na svých cestách se mohl seznámit s projevy renesance ve Francii a Německu a jistě měl možnost angažovat i tamější umělce a řemeslníky. Právě tehdy zřejmě vzniklo druhé patro jičínského zámku, jehož vnější strany byly zdůrazněny atikami a členěny věžicemi. Z doby renesančních úprav provedených v interiérech za Bedřicha se dochovaly zvláště klenby konstruované podle pokročilých schémat, zprostředkovaných zřejmě zedníky - imigranty6). Zámek dochovaný zčásti ještě v jeho renesanční podobě ukazují veduty zámku, zachycující jeho vývoj od 18. století.

O určení znaku nebylo v tomto případě pochyb, erby jsou popsány. Problém se objevil v okamžiku, kdy se stanovovalo pojetí, jak erby prezentovat veřejnosti. Součástí koncepce obnovy fasády zámku byl i záměr restaurovat alianční erb. V roce 2003 se začalo uvažovat o restaurování tohoto erbu. Pro tento úkol byl vybrán Jakub Gajda. Restaurátor provedl průzkum a zjistil, že reliéf byl zhotoven z jemnozrnného pískovce se železitými partiemi, pravděpodobně pocházejícího z oblasti Maletína na Moravě. Povrch kamene byl pokryt vpitými prachovými nečistotami. Na některých místech narůstaly tyto penetrované nečistoty v tmavé krusty, které by se mohly později odlupovat společně s vrchní vrstvou materiálu reliéfu. Na erbu i přikryvadlech byla postižitelná menší plastická poškození7).

Pod nečistotami nalezl restaurátor i relikty barevných pigmentů, proto bylo rozhodnuto o barevném pojednání povrchu znaku. Na základě hloubkového průzkumu, z něhož vzešlo pravděpodobné původní barevné pojednání erbu, bylo stanoveno probarvení znaku. Mělo jít pouze o náznakovou lazurní polychromii navozující dojem patiny stáří.

Z restaurátorského průzkumu vzešlo následující barevné řešení erbu: Znak Bedřicha ze Žerotína tvoří černý lev se zlatou korunkou vyskakující ze stříbrného trojvrší na červeném poli. Na štítu je turnajský korunovaný helm. Jako klenotu bylo opět použito vyskakujícího lva se zlatou korunkou. Ve štítě Libuše z Lomnice se nachází na stříbrném poli černé křídlo se zlatým perisoniem. Shodné křídlo tvoří klenot upevněný na turnajský helm.


Relikty červenooranžového suříku
nalezené na přikryvadlech erbu.
Převzato z restaurátorské zprávy
J. Gajdy z roku 2003.

Na přikryvadlech znaku Libuše z Lomnice ulpěly podle restaurátorské zprávy zbytky červenooranžového suříku a uhlové černě. Podle nalezených reliktů pigmentu stanovil restaurátor jako nejpravděpodobnější barevnost černo - červenou.

K připravovanému barevnému řešení se vyjadřovali rovněž heraldikové, kteří stanovili podle dobových analogií svého oboru nejpravděpodobnější barevnost aliančního erbu. V souladu s heraldickými pravidly navrhli pro spodní stranu přikryvadel Libuše z Lomnice bílou podle barvy pole znaku.

Aktéři stáli před zásadní otázkou: mají poopravit tinktury znaku podle soudobých platných heraldických pravidel a starších pramenů nebo se držet historického vybarvení novojičínského znaku, doloženého zde restaurátorským průzkumem? Památkáři zde připomněli samotnou definici restaurování z Benátské charty formulované v roce 1964, v níž se říká, že restaurování je operací, která má uchovat výjimečný charakter …a zakládá se na respektování staré podstaty…8)

Nakonec bylo rozhodnuto prezentovat znak v podobě, jaká byla popsána na základě dochovaných reliktů polychromie a může se nejvíce blížit stavu v době vzniku heraldické památky. Byl tak zřejmě akceptován původní výtvarný záměr umělce, který polychromoval heraldický reliéf a sjednotil celý znak černo červenými přikrývadly, vytvářejícími výtvarné orámování. Investor zřejmě dovolil odchýlit se od nejčastěji se objevujících heraldických zvyklostí a nechal tak vzniknout působivé výtvarné dílo.


Alianční erb po restaurování, 2004.

Restaurátor nejprve reliéf očistil metodou mikropískování za použití jemného korundového prachu a vápenné moučky. Pak nanesl barvy, čemuž předcházela celoplošně realizovaná mezivrstva tvořená slabě koncentrovanou akrylovou pryskyřicí. Následovala postupná rekonstrukce, při níž nešlo o dosažení původní sytosti a jasu barev, ale o navození dojmu sochařské památky tvořící součásti vnější fasády a vystavené působení povětrnosti a v nové době i znečištěného ovzduší. Výsledný dojem tak má evokovat stopy stáří, aby působil jako exteriérový reliéf věrohodně. Je samozřejmostí, že recentní barevná úprava musí být reverzibilní, tedy vratná. Hotové dílo bylo převzato 3. 6. 2004.

Konečná barevná úprava prezentovala stav, jak nejpravděpodobněji mohl znak vypadat s nedlouhým časovým odstupem od svého vzniku, a uchovala jeho výpovědní hodnotu jako historického pramene. Do katalogu erbů tak mohla být zařazena dosud nepoznaná varianta znaku Libuše z Lomnice použitého v alianci z erbem jejího chotě Bedřicha ze Žerotína v tomto případě charakteristická vysokou kvalitou provedení výtvarného díla.

Poznámky:
1) R. Rosová, L. Augustinková, Stavebně historický průzkum zámku v Novém Jičíně. Ostrava 2004.
2)Ottův slovník naučný, díl XXVII, s. 817.
3)Ferdinand Hrejsa, Sborové Jednoty Bratrské. Praha 1935.
4)Ottův slovník naučný, díl XVII, s. 240. V encyklopedii se uvádí původ Vznaty, který držel Náměšť. Na jiném místě (díl XXVII, s. 817) je Vznata označen jako bratr této Libuše.
5)Ferdinand Hrejsa, Sborové Jednoty Bratrské. Praha 1935.
6)R. Rosová, L. Augustinková, Stavebně historický průzkum zámku v Novém Jičíně. Ostrava 2004.
7)Jakub Gajda, Kamenný alianční znak Libuše z Lomnice a Bedřicha ze Žerotína a na Štramberce, Ostrava 2003.
8)Výňatek z textu Benátské charty o zachování a restaurování památek a sídel z roku 1964. Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví. Praha 2001. Sestavil a k vydání připravil Aleš Vošahlík.


Literatura:
Gajda, J.: Kamenný alianční znak Libuše z Lomnice a Bedřicha ze Žerotína a na Štramberce. Restaurátorský zpráva. Ostrava 2003.
Augustinková, L. - R. Rosová, SHP zámku v Novém Jičíně. Ostrava 2004.
Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví. Praha 2001. Sestavil a k vydání připravil Aleš Vošahlík.
Ottův slovník naučný.
Eliáš, J.: Hrad Starý Jičín - archivní průzkum. Brno 1981.
Hrejsa, F.: Sborové Jednoty Bratrské. Praha 1935.
Kadisch, H. von - Blažek, C.: Siebmacher´s Märische Adel. Nürnberg 1899.
Tichánek, J. - Šerý, Z.: Šlechtická sídla na Novojičínsku. Opava 2003.
Pavlík, Č. - Vitanovský, M.: Encyklopedie kachlů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ikonografický atlas reliéfů na kachlích gotiky a renesance. Praha 2004.