Heraldicky pravá a levá strana štítu
z pohledu diváka.

Bivojova heraldika

Postavení zvířat, nestvůr a lidských postav kreslených z profilu na štítu

Zpět

Dodatek k mému názoru

Heraldické pravidlo pravé a levé strany

Na začátku bych měl uvést heraldické pravidlo pravé a levé strany: Znaky se kreslí a popisují z pohledu štítonoše, to je z pohledu člověka, který by štít nesl, a to včetně stran. Takže to co vidíme vlevo, popisujeme jako na pravé straně štítonoše.

Otočení zvířat, nestvůr a lidských postav kreslených z profilu nebo poloprofilu na štítu doprava nebo doleva

Občas se setkávám s popisy znaků, kde je výslovně uvedeno, že zvíře je obráceno doprava nebo doleva. Z mého pohledu, pokud je na štítu pouze jedna figura, je tato část popisu znaku zbytečná. Pokud je na štítu pouze zvíře, nestvůra nebo člověk zobrazený z profilu, měla by být tato figura obecně obrácená heraldicky doprava (doleva z pohledu diváka).


Heraldické zvíře - lev, nestvůra - bazilišek
a lidská postava z poloprofilu.

Pro důvod se musíme vrátit v čase až do středověku, kdy figura na štítu musela sledovat pohyb rytíře. Musela jít nebo skákat stejným směrem jakým šel nebo jel rytíř. Rytíř (vždy uvažován jen jako pravák) se lvem obráceným na štítu heraldicky doleva by byl pro smích, že mu lev utíká z boje.


Ostudné postavení zvířete
na bojovém štítu.

Pokud v některých případech obraz zvířete na štítě obrátíme podle vertikální osy a zvíře, tak bude obráceno heraldicky doleva, jde stále o stejný (totožný) znak. Jako by se nic nezměnilo, oproti změně barvy pole štítu nebo figury na štítu, kdy už jde o zcela odlišný znak. (To platí pouze pro obecné figury, například u nesymetrických heroldských figur vertikálním převrácením už získáme odlišný znak).


V případě, kdy je lev obrácený doprava A,
nebo doleva B, se jedná o totožný znak.
V případě C s kosmým břevnem a D
se šikmým břevnem, jde o dva
rozdílné znaky.

O obrácení zvířete na štítu doleva může rozhodnout několik důvodů.

Prvním z nich je omyl nebo chyba. Například se zvířaty obrácenými doleva se setkáváme u pečetí, kde rytec zapomněl obraz rytý na typář obrátit, aby na výsledném otisku pečetě bylo zvíře obráceno doprava.


Postavení zvířat na aliančních znacích,
kde si vzájemně vzdávají čest.

Druhým důvodem je výtvarný záměr zobrazení znaku. Zvíře na znaku, ale také přilba s klenotem, mají hledět do určitého místa, nebo na ukazovat na nejdůležitější místo v daném prostoru. U aliančních znaků je samozřejmostí, že zvířata na štítu a přilby hledí k sobě. U skupiny znaků jsou celé znaky obráceny k prostřednímu nebo nejvýznamnějšímu z nich. Pokud je například na čtvrceném štítu v každém poli zvíře a štít má už jen dekorativní funkci, mohou si zvířata vzájemně vzdávat čest, tím že jsou obráceny k sobě. Ale v případě, že by měl být tento čtvrcený štít použitý jako bojový nebo turnajový, tak všechny figury by měly hledět doprava, tedy ve směru pohybu rytíře.


A - Správné postavení zvířat na štítu i v klenotu.
B - Zvíře na šítu a v klenotu hledí každé
na opačnou stranu, takže jedno
z nich se k něčemu staví zády.

Zvíře na štítu, přilba kreslená z profilu nebo poloprofilu a klenot by měly být vždy obráceny do jednoho směru V případě, že je na štít postavena přilba hledící doprava, ale zvíře na štítu je obráceno doleva, může to být bráno už jako chyba.

Otočení zvířat k vrchu štítu

Na přelomu 14. a 15. století nacházíme na pečetích vyobrazení zvířat směřujících horní straně štítu, například na pečeti Jana Čapka ze Sán. S největší pravděpodobností to je následek držení štítu rytířem v nakloněné poloze, kdy zvíře, namalované jako hledící k pravému okraji štítu, by pak hledělo k zemi. Proto bývají zvířata na štít kladeny obrácené k vrchu štítu nebo alespoň hledící do jeho pravého horního rohu.


Natočení zvířete na nakloněném bojovém štítu.
A - Beran je obrácen doprava a výsledně pak hledí dolů.
B - Beran je obrácen doprava a hlavu má zvednutou do pravého horního rohu. Hledí na rytířová protivníka, ale celé tělo směřuje dolů.
C - Beran je celý obrácený k horní straně štítu. Ideální vymalování figury na bojový štít, který se drží v nakloněné poloze.


Umístění figury zvířete na pravou a levou stranu kropíře. Lvi jsou vždy otočeny ve směru pohybu koně,
čelem k nepříteli.

Praktické použití znaků se zvířaty

Nedávno jsem viděl nádherný kropíř (pokrývka koně, která může nést heraldickou výzdobu) ušitý pro vystoupení skupiny historického šermu. Na kropíři byl znak Českého království. Jenže, člověk, který se nezabývá užitou heraldikou, použije tento znak bezmyšlenkovitě. Takže při pohledu na heraldicky levou stranu kropíře je vše v pořádku, český lev hledí heraldicky doprava, po směru pohybu koně. Ale při pohledu na heraldicky pravou stranu kropíře je český lev opět obrácený heraldicky doprava, takže skáče na opačnou stranu než jde kůň, což je špatně. Je to dáno tím, že málokdo viděl českého lva obráceného heraldicky doleva a málo lidí se dnes zabývá využitím heraldiky ve vojenství, díky kterému heraldika vlastně vznikla. U kropířů obecně platí, že zvířata ve znacích umístěných na bocích koně mají být obrácena ve směru pohybu tohoto koně.


Umístění nestvůry - pantera na varkoči, vpředu a na bocích.

Při umístění heraldických zvířat nebo nestvůr na varkočích, kropířích nebo částech zbroje je potřeba využít obyčejný selský rozum. Varkoče mají hlavně přední a zadní stranu. Na přední straně by zvíře bylo vyšito obrácené doprava. V případě, že válečník drží štít a zakrývá si levou půlku těla, jde ze zvířete vidět jeho přední část a ne jeho zadek. Při výpadu se zbraní drženou v jedné ruce je pak rytíř vytočený k soupeři tak, že se zvíře dívá přímo na rytířova protivníka. U výpadu se zbraní drženou oběma rukama to už samozřejmě neplatí. Znak na zadní části varkoče může chybět. Už proto, že se nepředpokládá, že by se rytíř otočil v boji k nepříteli zády. Ale i na zádech by zvíře ve znaku mělo bát obráceno heraldicky doprava (tady ale z pohledu pozorovatele i štítonoše je to vlastně doleva). Pouze při umístění zvířat na bocích varkoče nebo na rukávech je nutné dbát, aby byly zvířata nebo nestvůry obráceny ve směru pohybu rytíře.


Figury zvířat na ailettes upevněných
na lopatkách mohou být otočeny
doprava, ale také by mohly být
otočeny k sobě.

Vše, co bylo řečeno, platí i u znaků se zvířaty malovanými přímo na zbroj. Pro prošívanice jsou na tom stejně jako varkoče. U ailettes záleží na způsobu upevnění na zbroji. Pokud jsou na ramenou, zvíře musí být obráceno do směru pohybu rytíře. Pokud jsou připevněny v úrovni lopatek rytíře, zvíře je obráceno heraldicky doprava. Pokud je heraldicky vyzdobená i přilba, pak zvíře namalované na boku přilby i umístěné v klenotu by mělo hledět stejným směrem jako přilba.


Lidská hlava na ailettes upevněných
na ramenou by měly být vždy otočeny
do směru pohybu rytíře.

Vyšívání nebo malování zvířat a nestvůr na praporce a korouhve, tak aby hleděly ve směru pohybu rytíře je kapitola sama o sobě a obecné pravidlo uváděné v heraldických příručkách, že zvíře má hledět k ratišti, v části případů neplatí.

Co na to středověk?

Tractatus de insignis et armis italského právníka Bartola de Saxoferrata (+ mezi 1355 - 1359) popisuje postavení heraldických tvorů také z  pohledu středověku, to je podle nejvznešenějšího místa, ke kterému má člověk, zvíře nebo nestvůra kráčet, skákat nebo hledět.
Vznešenější je pravá strana člověka, ať už na prsou nebo na zádech. Známá poučka, že se znak správně popisuje podle stran štítonoše, platí i případě, že štítonoš má znak na zádech, je k nám otočen zády a naše a štítonošova pravá a levá strana už nejsou zrcadlově obrácené. Také tvor na štítonošových zádech má kráčet, skákat, právě k vznešenější pravé straně štítonoše.
Bartolo píše o pravé straně jako o straně počátku pohybu. Proto se pravá strana štítu bere jako lepší a nejvznešenější část štítu je nahoře vpředu (vpravo).
S Bartolem se shodneme, že heraldičtí tvorové umístění na kropíři, hledí směrem k hlavě koně.
Bartolo de Saxoferrato popisuje umístění znaků i na věcech pro dnešního člověka nezvyklých, jako jsou přehozy lůžek, kde se jejich vodorovná část bere podle ležícího člověka a jejich svislá část podle stojícího.
Také málokdo z nás uvažoval o umístění znaku na zem, kde se znak orientuje opět podle polohy ležícího člověka. A navíc je slušnost na zem dát pouze svůj znak, aby se nešlapalo po symbolech jiných nositelů erbů a v žádném případě po znacích výše postavených osob.
U znaků vymalovanách na stěnách, jsem opět, zcela nevědomě, citoval z traktátu. Na stěny se znak maluje obrácený heraldicky doprava nebo otočený k nejčestnějšímu místu v místnosti. Ve znakové galerii erby by měly hledět k nejvznešenějšímu z nich.
V tomto článku jsem se chtěl vyhnout postavení postaveni figur na praporech, ale volně přepíši a okomentuji pohled Bartola de Saxoferrata na tuto problematiku, přestože neřeší všechny možné varianty.
Na praporech tvorové hledí dopředu a věci které mají přední stranu, jsou jí také otočeny do směru pohybu. Dalo by se to nazvat pravidlem přirozenosti. Obecně platí, že tvorové i věci jsou obráceny k ratišti, a to na obou stranách praporu. U ratiště je také nejčestnější místo praporu, protože je nejblíže praporečníkovi.
Pokud jde o prapor na trubce, tvor hledí kupředu a ne nahoru k trubce.
To vše neplatí, když jsou ve znaku dvě přivrácená zvířata.
Zajímavé je, že heraldické zvíře nebo nestvůra má mít vpředu vždy pravou přední nohu a to na obou stranách praporu nebo kropíře koně.
Písmo se na druhé straně praporu otáčí a nikdy se nepíše zrcadlově obrácené.

Zpět